Říjen 2012

Slib mi něco.

21. října 2012 v 12:12 | Rozka |  Písálek

Nezlobím se, jsem jen zklamaná.


" Víš, je to tak, že v tom utápím svůj žal, smutek, všechna zklamání. Vlastně úplně všechno."
" Já vím, ale Tobě prostě nedochází, že to může být potom i horší. Že to většinou horší opravdu je."
" Ale vím, jen na to nějak vždycky zapomenu."
" Slíbíš mi něco? "
Chvíli zaváhal. Ale jak by jí mohl odolat. Dostala se mu pod kůži. " Ano."
" Nepij dneska."
Zarazil se. Na chvíli ho přepadlo hrozné myšlenky. Co jí to sakra odsouhlasil?
Ale po cvhíli, kdy na něj koukala s očekáváním a takovou...láskou. Kývl.
Objala ho, pevně a něžně zároven.
" Děkuji. " pošeptala mu.

Komplikovaná.

20. října 2012 v 20:45 | Rozka |  Písálek

To světlo v ní.




Jako každé ráno vstala s myšlenkami na něj.
Hodila na sebe modré džíny, které prakticky měnila jen tehdy, aby je vyprala, bílé triko, černou bundu a boty, který neměl rád.
Její každodenní streotyp.
Dala se do kupy. Nasnídala a koukla na hodiny.
Rychle popadla tašku, klíče a nechala zbytek rodiny spát.

Jsem...

6. října 2012 v 20:23 | Rozka

Jsem...


Lenivá psát o něčem, co mě trápí
Ale o ničem jiném psát ted' nemůžu, protože mě nic jiného nenapadá.
Lenivá cokoli dělat.
Lenivá si dokonce i číst a to je o mně známo, jaký jsem knihomol.
Lenivá přemýšlet.
A hlavně už lenivá z toho, jak moc cítím.
Ano, to je ono.
Jsem zlenivělá z těch všech citů.
Někdy bych to opravdu chtěla všechno vypnout.


Like Shit.

1. října 2012 v 9:09 | Rozka |  Den co den
Včera ( nebo dneska? Nevím, kolik bylo hodin ) jsem se strašně pohádala s mámou.
Ne, že by to bylo něco novýho.
Každý pubert'ák se aspon jednou pohádá se svými rodiči- kdyby ne, bylo by to podezřelý.
Ale přesto ta hádka byla v něčem jiná.
Už ani nevím v čem.
Možná v pocitech.
Možná.