Duben 2012

Mezi řádky.

20. dubna 2012 v 10:05 | Rozka
Naposledy si to přečetla.
Poslední větu, poslední slovo, poslední tečku.
Moc tomu nevěřila.
Nebo spíš nemohla uvěřit, i když jedna její část věděla, že je to skutečné víc než dost.
Měla to tušit.
Měla to poznat.
Jenže netušila a nepoznala.
A ted' se stalo tohle.
Odešel.
Ten jediný, koho by nikdy odejít nenechala.
Ten jediný, koho milovala.
Ten jediný, který jí za to stál.
Proč si, sakra, lidi uvědomí, co mají, až když to ztratí?
Proč?
Sakra, proč?
Protože ona opravdu věděla, co má.
Věděla, že si ho nezaslouží.
Věděla, že by pro ni udělal první poslední.
Věděla, že je to její zázrak.
Věděla to, ale nevěnovala tomu pozornost.
Tak moc byla sobecká, tak moc byla zaslepená.

Zdání klame.

11. dubna 2012 v 19:46 | Rozka |  Písálek
Smála se. Ale uvnitř plakala.

Říkala, že o něj nemá zájem. Přitom na něj neustále myslela.

Prohlásil ji za kamarádku. Byla ale mnohem víc.

" Nemám strach, že Tě ztratím." Přímo mě to děsí.

" Nenávidím Tě." Miluji Tě.