Prosinec 2011

Jasnoš.

30. prosince 2011 v 20:10 | Rozka

Ráda si vytvářím nová slova.

Ano, vím, že je to zvláštní věta na začátek článku, ale tak nějak mám potřebu ji napsat. A napíšu ji klidně znovu.
Ráda si vytvářím nová slova. Anebo to není přesné, ráda normální slova převádím do tetlemechtle.
( pro ty, kteří jsou aspon malinko normálnější než já, překlad= patlanina, guláš, někdy i nesmysl )

Nakonec se stejně probudím.

30. prosince 2011 v 17:07 | Rozka

Bojím se. Tak strašně se bojím, že udělám chybu.

Ne a ne. Už asi postý přikládám prsty ke klávenici a doufám, že se roztančí jako vždy, když se potřebuji vypsat. Ale ne. Nenacházím slova. Nevím, jak začít a když se mi povede napsat aspon pár jakžtakž smysluplnýh vět, nemám zdání, jak pokračovat a napsat vše, co chci a hlavně, co potřebuji.
Ale nevzdám se. Zkusím to ještě jednou, pak zase a zase, dokud se mi nepodaří konečně vymáčknout a napsat to, co chci.

Vzpomínám.

8. prosince 2011 v 19:58 | Rozka |  Písálek
Už je to hodně dlouhou dobu, kdy se nás paní učitelka ještě na základní škole zeptala, co je pro nás v životě nejdůležitější.
Tehdy jsem řekla, že moji nejbližší.
A platí to doted'.
Přesto bych ale odpověděla jinak.

Linkini

8. prosince 2011 v 12:16 | Rozka |  Ve světě melodie
Někdy jsem slyšela, že charakter člověka se pozná podle toho, jakou hudbu poslouchají.
A musím říct, že to tak opravdu není.

Sundej si tu masku, prosím.

7. prosince 2011 v 14:36 | Rozka |  Písálek
Seděla sama. Jak také jinak. Koleny si podepírala bradu a hleděla na noční Prahu.
Milovala to tu. Jedině tady byla sama sebou. Nemusela nic předstírat. Mohla si bezpečně zaplakat.
A to taky ted' udělala. Nemohla si pomoct. Slzy držela až moc dlouho.
Donedávna nechápala frázi- Někdy je těžké smát se s ostatními a pak plakat sama.
Kdyby ale jakkoli dala najevo, že je něco v nepořádku, vyčítala by si to.
Ublížila by ostatním.
Zahrnula by do svých trablí někoho, koho by nerada.
A dala najevo zranitelnost.
Ale tady si mohla dovolit být zranitelná. Nikdo ji totiž neviděl.
Tady- na kopečku za jejím barákem, na kopečku, kam nikdo nechodí, kromě jí.
Její nejoblíbenější místo.
Je hezké někam patřit.

Skrytý úsměv

7. prosince 2011 v 14:17 | Rozka |  Básník beze slov

Nikdo to neví
Ale když se u mě zjeví
skrytý úsmev

Někdy má slzy od smíchu
Jindy drží v ruce dýku
Má skrytý úsmev

Když tiše spí v mé posteli
Kde její nářky vždy přestaly
skrytý úsmev

Vidím ho jen já
Jen mně úsmev dá.
Má skrytý úsmev

Nikdo to neví
Ale když se u mě zjeví
skrytý úsmev

Pozoruji ji potají
Její ledy roztají
skrytý úsmev

Je to kamarádka nejlepší
Nic dobrého z toho nevěstí
skrytý úsmev