Černá kočka

23. března 2011 v 11:42 | Rozka |  Písálek
Když svět zhasne a osamělí blázínci vzpomínají.





























Hleděla jsem z okna a po tvářích mi tekly slzy.
Tento týden jsem tu seděla už po čtvrté
A pokaždé kvůli stejnému důvodu.
Důvodu,který jsme kdysi milovala.Který byl můj vzor.Důvod,pro který bych udělala všechno na světě,i kdyby to bylo sebevíc nemozné.
A důvod,který mi strašně ublížil.
Zranil mě,udělat ze mě jiného člověka a navždy tak změnil můj život.

Tiše jsem se pro sebe zasmála a utřela si oči.
Ani nevím,jestli se mám smát nebo plakat,ale většinou zvládnu obojí.
Někdy se až histericky směju a bojím se,že jakmile bych přestala,začala bych plakat a už nepřestala.

Před očima se mi přehrávaly vzpomínky,na které bych nejraději zapomněla,ale bohužel se to nedaří.

Vzpomínky na doby,kdy jsem byla št'astná a žila v domněnce,že je všechno v naprostém pořádku a nemůže být líp.
Nyní už ale vím,jak strašně jsem se spletla.Jak dlouho jsem byla slepá.Avšak ted' už slepotou netrpím a to,co jsem přehlížela,se mi vrací jako bumerang.A já tomu nemůžu uvěřit.Nemůžu uvěřit,že jsem to neviděla.
A ze všeho nejvíce nemůžu uvěřit tomu,že by byl něčeho takového vůbec schopen.
Ale byl.Nyní už vím,že vše je pravda.
Avšak stejně jsou okamžiky,kdy nemohu otevřít oči a podívat se realitě smířeně do očí.Někdy si to ani nepřeji,nekdy prostě nechci přijmout fakt,že jsi ten,kdo jsi.
Protože mám pořád před očima ty chvíle.
Chvíle kdy...
Jsi mě miloval a já tebe.
Chvíle,kdy jsi se usmíval a já též.
Chvíle,kdy jsme byli prostě spolu.
Chvíle,za které se nyní stydím.

Ulicí proběhla černá kočka a zastavila se přímo pod mým oknem.Byla tma,ale jí jsem viděla zřetelně.Byla krásná.
Přitiskla jsem dlan na sklo a její malá hlava okamžitě vylítla nahoru.
Její černé oči hleděly do těch mých tak upřeně,že bylo téměř nemožné odtrhnout zrak.
Koukaly jsme na sebe dlouho chvíli a já jsem na okamžik zapomněla na starost.Na malinkou chvilku jsem je hodila za hlavu a jen se pomalu nořila do kočičích,tmavých kukadel.
Jak já ti závidím,pomyslela jsem si a zvedla jsem pomalu,téměř váhavě,koutky vzhůru.Taky bych se chtěla prohánět noci,na nic nemyslet,nic necítit a....žít.
Číča zmizela v keři a mně po tváři stekla poslední slza,kterou jsem pro něj uronila.
Opravdu poslední.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 erja erja | E-mail | Web | 23. března 2011 v 15:04 | Reagovat

Wow, Rozi, to je opravdu krásný. Skvěle dokážeš vyjádřit emoce, pocity a myšlenky ohledně věcí, který si prožil asi každý... a tím je to právě tak dobrý. Vážně :)

2 Rozka Rozka | Web | 23. března 2011 v 15:18 | Reagovat

[1]: Moc děkuju,Erji :) Tohle je ale zase(můj typický)mix skutečnosti a fantazie :)
Ale moc děkuju,vážím si toho,Jsi zlatíčko

3 erja erja | E-mail | Web | 23. března 2011 v 20:14 | Reagovat

Není vůbec, vůbec zač, fakt se mi to moc líbí :)

4 Rozka Rozka | Web | 24. března 2011 v 12:23 | Reagovat

[3]: Alé mám,opravdu děkuju! :)

5 Kiara Kiara | Web | 1. dubna 2011 v 15:38 | Reagovat

Nádherně napsáno, máš talent ;)
Naprosto jsi mě vtáhla do příběhu,klobouk dolů! :-)

6 Rozka Rozka | Web | 1. dubna 2011 v 15:47 | Reagovat

[5]: moc děkuju,Kiaro! :) Udělala jsi mi moc velkou radost!Děkuju!
Jen si to moc nemyslím,ale nevadí,Jsem ráda,že Tobě/Vám se to aspon trochu líbí! :)

7 CaseyTault CaseyTault | E-mail | Web | 24. září 2017 v 19:18 | Reagovat

<a href=https://www.viagrapascherfr.com/>Show more...</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama