Únor 2011

AFF-SBéčka

25. února 2011 v 19:43 | Rozka |  Z mé pusy
pokud máte zájem o spřátelení,tady k tomu máte možnost :))
napiš:
1.)přezdívka
2.)blog.cz
3.)důvod zájmu o spřátelení
díky :)

Návštěvní kniha

25. února 2011 v 19:28 | Rozka |  Z mé pusy
Návštěvní kniha je tu hlavně pro Vás.Sem můžete pokládat svoje dotazy,připomínky,případně i pochvaly :D :)
Zde prosím také vkládejte jakékoli Reklamy, či prosby.
Nacházejí se tu i odpovědi na komentáře atp.

Menší úpravy

25. února 2011 v 19:13 | Rozka |  Z mé pusy
Menší úpravy blogu,tedy alespon doufám :) Tak ted' tu budou nepatrné změny-jak design,tak menu,články atp.Tak se nelekněte :) Ale to asi nehrozí. Jinak co tu dál bude? Tak doufám,že více článků,povídky,básně,zajímavosti a poté bych chtěla trochu rozšířit rubriku-Ve světě melodie-http://rozas-world.blog.cz/rubrika/ve-svete-melodie No,to je asi tak vše. Mějte se krásně. Pa Rozka :)

Věřím aneb něco z mé pusy

13. února 2011 v 17:39 | Rozka |  Písálek

věřím
Věřím,že jednoho dne bude vše úplně jinak.
Věřím,že se svět i život zlepší.
Věřím,že najdu porozumění,které už není tak časté.
Věřím,že budu mít ze života radost,jako nikdo jiný.
Věřím,že budu št'astná.
Věřím,že začnu žít pro maličkosti i maličkostmi.
Věřím,že budu mít všechno,i když nebudu mít nic.
Věřím,že někdo mi dá víc než mám.
Věřím,že jednou přijde někdo,kdo zanechá v mém srdci i mysli něco,co se nikomu před ním ještě nepovedlo.
Věřím,že jednoho dne se bláznivé a nenapravitelně zamiluju.
A věřím,že ty se zamiluješ do mě.

Protože jenom pohé "věřit" znamená dosáhnout alepson půlky svého snu.
A že jich mám.
Až moc.
Ale VĚŘÍM,že se všechny mé sny splní.

One Republic

13. února 2011 v 10:29 | Rozka |  Ve světě melodie
one republic

One Republic

je americká rocková kapela z Colorada, která se proslavila díky spolupráci s producentem Timbalandem a jejich společné písni Apologize, které se prodalo přes 5 milionu kopií.
Debutová deska Dreaming Out Loud vyšla v listopadu 2007 a stala se velmi úspěšnou, stejně jako druhý singl Stop and Stare.


Molo

13. února 2011 v 10:19 | Rozka |  Písálek
molo

povídka Molo je hodně podobná Měsíc
Sedím na kamenité pláži s koleny u brady.Jsem tu sama.
Většina mých spolucestujících je v letním domku,kde si dělá každý své věci.Já ne.
Nevadí mi,že tu sedím každou minutu,každou sekundu.Naopak.Užívám si to.

Na tváři mi pohrává nepatrný úsmev.
Oči  mám zavřený.
Letní větřík mi ovívá obličej.
A já vnímám jen šumení moře.Překrásnou symfonii vln.

Otevřu oči a zahledím se na modrou nekončící plochu.
Oceán.
Slunce se už schyluje ke spánku.Na tyrkysové obloze dělá divy.Jeho záře se rozprostírá všude kolem.
Už je skoro v západě,ale přesto mě pořád hřeje na kůži.
Všude kolem mě se hrdě tyčí do výše kopce.Je vidět jen hustá zelen.

Našla jsem tuto pláž náhodou.
Po včerejším příjezdu našeho spolku jsem se nenápadně vytratila.Chtěla jsem si v klidu prohlédnout okolí,jít kam mě srdce táhne.
A taky že táhlo.
Nedošla jsem daleko.Prošla jsem lesíkem za domkem a znenadání narazila na tohle místo.
Báječné místo.

Pláž je maličká,ale to vůbec nevadí,ba naopak ,přidává ji to na dokonalosti.
Ale to není hlavní důvod proč mě toto místo tolik uchvátilo.
Hned mi do oka padlo nádherné molo.Opravdové molo.

Už včera jsem tohle místo opouštěla hrozně nerada a dneska to bylo ještě horší.Asi po desáté jsem si sama pro sebe řekla,že bych opravdu měla jít.Budou mě hledat.
Přesto -jako na všechna upozornění a nejistoty-jsem mávla rukou a vstala.Vzala jsem si žabky a vydala se podél pláže.
Nohy jsem měla  ponořené ve vodě až po kolena.
Voda nebyla studená,bylo příjemně.
Šla jsem pomalu,nikam jsem nespěchala.Vychutnávala jsem si pocit volnosti a bezstarostnosti.
Došla jsem až k molu.Trčelo z vody ve své kráse.

Opatrně jsem došlápla na hrubý,betonový povrch.
Panejo,váhavě jsem docupitala až ke konci.
Vlny tu narážely tvrdě do kamene a voda se rozstříkla až ke mně.
Automaticky jsem o krok odstoupila a chránila si dlaní obličej.

Vítr si pohrával s mými tmavými,dlouhými vlasy.
Bílé šaty plály kolem mě a studily na dotek,jak byly vlhké.
Nevnímala jsem to.Jen jsem hltala očima tu krásu přírody.
Slunce už zapadalo za vrcholky kopců a obloha tmavla.Všechno se připravovalo na noc,všechno se měnilo.Jen šumení a burácení vln zůstalo stejné.
Ještě jsem tam chvíli stála,kochala se pohledem a nechala na sebe dopadat kapky vody.
Koutky úst se mi zvedly nahoru a já jsem naposledy zavřela oči a nasála čerstvý,letní,noční vzduch.
Zhluboka jsem se nadechla a otočila se k odchodu.
Šla jsem hned,protože jsem věděla jen jedno.
Zítra se sem vrátím.

Další moudra z (ne)normálního života

5. února 2011 v 18:44 | Rozka |  Mezi řádky aneb poučení z (ne)normálního života
Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě. (John Lennon)

Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi. (Kurt Cobain)

Odmítáme ty co nás milují, a milujeme ty co nás odmítají. (Seneca)

Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden denzjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život…ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene. (Honoré de Balzac)

První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pomatuješ jeho číslo. (Emilé Zola)

Láska není černobílá, to jen mi ji tak vidíme.

Je třeba být si trochu podobni, abychom si rozuměli, ale trochu rozdílní, abychom se milovali. (Jean Jacques Rousseau)

Když máš milovat, nepřemýšlej, když přemýšlíš, nemiluj. (Publilius Syrus)

Choroba je nakažlivá - kéž by byla i láska. (William Shakespeare)


srdce