Prosinec 2010

Každodenní chaos

29. prosince 2010 v 16:25 | Rozka |  Písálek
nestíhám
Probudila mě velmi otravná a mnou nenáviděná věc.Budík.Poslepu šmátrám na nočním stolku dokud konečně nenajdu budík a nehodím s ním přes celý pokojík.Dobře,přiznávám,tohle jsem trochu přehnala.
Pomalu přehodím nohy přes postel a chvilinku si mnu oči.
Co je vůbec dneska za den?!Napůl oka se kouknu na kalendář na svém stole a zaúpím.Pondělí.
To už je jako po víkendu?!Mám takový pocit,jako bych ho prospala,což je možné.
Až moc s velkým odporem jsem vstala a přešla ze svého útulného pokojíku do koupelny.Rychle jsem si opláchla vlažnou vodou obličej a vzhlédla k zrcadlu.Bože,ráno by mě opravdu neměl nikdo,ale vůbec nikdo vidět.Vlasy mi trčely do všech světových stran,pod očima jsem měla kruhy jak pytle a byla jsem celá rudá od vody.Tak s tímhle nic za půl hodinky neudělám.Vadí mi to vůbec?!Ne,ani ne.
,,Dobré ráno,mami."pozdravila jsem a sesunula jsem se na židli před talíř se snídaní.Zapečený toast,aspoň něco.Pustila jsem se do něj.
Když jsem ho zhltla,koukla jsem se na hodiny a vytřeštila oči.Kruci,nestíhám.Jako obvykle.Na jeden nádech do sebe hodím čaj a vystřelím ke skříni.Vyberu si co každý den,černé rifle,obyčejné triko a sportovní mikinu.Učešu se a ještě se trochu nalíčím.Seberu tašku tak,že mi z ní vypadnou všechny věci a já je sbírám po pokoji.Z chodby jen slyším mámy naštvaný hlas:,,Zase přijdeš pozdě."
Jo,já vím.Vždycky chodím pozdě.Je to taková moje tradice.Hodně blbá tradice.Ovšem já se nezměním.Bohužel i bohudík.
Řítím se ze schodů a sama se divím,že jsem si za ty roky ještě nezlomila nohu.No,to přijde.
Celá upocená,rudá,už neupravená si sednu na místo spolujezdce vedle mamky.Ani na ni nemusím kouknout,abych věděla,že naštvaně špulí pusu a nevěřícně kroutí hlavou.Jen se svezu níž do sedačky a koukám před sebe.Rozmazané obrysy aut,domů,lidí se rýsují všude možně.Máma jede opravdu dost rychle.Bud se dozvěděla o písemce,kterou mimochodem píšu první hodinu a ještě jsem si nestihla udělat tahák,nebo prostě nechce,abych měla další neomluvenou hodinu.Bůhví,ptát se ji rozhodně nehodlám.
Nevypadá,že by byla v dobré náladě.V tomto případě je nejlepší být zticha a nijak ji neprovokovat.
Už jsme projeli kolem obchodáku,který je pouhých pět minut od školy.Bezva.Juknu na hodiny na budících a naštvaně si něco nesrozumitelného zafrflám pod nos.Stíhám to,dokonce i přípravu taháku.Proč nejezdím do školy sama?!Asi začnu.
Chvilinku jsem nad tím uvažovala a potom jsme to zavrhla stejně rychle jako navrhla.Nebudu vstávat v pět,nejsem sebevrah.Už vstávání v šest mě zabíjí.
Brzdy zakvílí a já vylézám pomalu ještě z jedoucího auta.,,Díky mami,dám vědět.Ahoj."
,,Nezapomeň,že máš po škole zubaře."zakřičí mamka.Bohužel jsem ji ještě slyšela.Já na to totiž opravdu úplne zapomněla.Zubař,rovnátka,ne.Těšila jsem se,že aspoň dneska budu mít klid.Že přežiju nějak školu,přijedu domů a zalehnu klidně i s bundou do postele.Ale né,já musím jít na rovnátka.
Zařadila jsem se do davu a zkoumala situaci.Školník si mě ještě nevšiml.Můžu se pomalu,tiše a nenápadně vytratit.Vyhnula bych se němčině,zeměpisu,matice,ajině a potom i zubařce.Ale stojí mi to za to?!
Ne!
,,No tak,hejbni prdelí,Rozko a už tam vejdi.Přece to nebude tak hrozný.Budeš tam chodit ještě čtyři roky,musíš si zvyknout."šeptal mi můj vnitřní hlásek.
Někdo mi zakryl oči a já podle něžných,i když velkých rukou poznala svého dobrého kamaráda Vávru.Odlepila jsem mu ruce z obličeje a on mě objal.
,,Ahoj Ospalče,dneska jsi to stihla.To chce oslavu."utahoval si ze mě a zubil se.
,,Neměla jsem to v plánu,to mi věř."
,,Ale no tak.Němčina nám odpadla,budeš si muset vystačit s mojí přítomností."řekl,
Nevěřícně jsem na něj koukla a potom tvrdě prohlásila:,,Tak to bych si raději napsala tu němčinu."
Zasmál se,protože mě až moc dobře znal a věděl,že si dělám srandu.Opravdu ano.Tak přece jen ten den nebude tak hrozný.

Největší záhady světa 1

27. prosince 2010 v 15:21 | Rozka |  Co oči nevidí

Největší záhady světa-1.díl


Bermudský trojúhelník

Toto záhadné místo se vyskytuje někde mezi Miami na Floridě, Portorikem a ostrovem Bermudy. Čím je toto místo, tak podivuhodné? Právě tady totiž mizí tucty lodí a letadel
bez jakékoliv stopy, a právě proto si vysloužil post - největší záhady všech dob. Co je příčinou tajemného mizení objektů? Zřejmě sílači jev, který věda zatím nedokáže rozpoznat. Touto problematikou se zajímá Charles Berlioze, který o Bermudském trojúhelníku napsal knihy (The Bermuda Triangle - Bermudský trojúhelník, Without a Trace - Beze stopy). Vyskytly se teorie, že za ztráty lodí a letadel mohoumimozemšťani, avšak to je jen čirou domněnkou. Záhada bermudského trojúhelníku doposud nebyla vysvětlena, a proto je lepší se tomuto místu raději vyhnout.

Sochy "moai" na Velikonočním ostrově

Zhruba 300 soch lemuje obvod Velikonočního ostrova. Neví se, kdo je zde vystavěl, ani proč. Možná měly představovat zemřelé předky (náhrobky), nebo měly napodobovat bohy, které domorodí obyvatelé uctívali? Třeba měli nahánět hrůzu, a tak vytvářet pomyslnou stráž celého ostrova. Ale otázkou zůstává, jak se sochy dostaly na svá místa? Existuje několik teorií o jejich možném přemístění z vulkánu Rano Raraku až ke vzdáleným místům na okrajích ostrova, a to za pomocí sání, dřevěných válců apod.. Ačkoliv nakonec to vedlo jen ke zjištění různých nedostatků, jenž tyto možnosti skrývaly a tudíž byly zavrhnuty. Doposud se o jejich vzniku může jen polemizovat.

Tajemná Atlantida

Jedná se o legendární kontinent, na kterém by měla sídlit velice vyvinutá civilizace, kterou však zničila obrovská přírodní katastrofa okolo roku 9600 před Kristem. Zdrojem informací
, kde je popsána atlantská kultura, její státní zřízení a poloha (měla by se nacházet někde v Gibraltarském průlivu), jsou Platónovy spisy. V dialozích Timaios a Kritias je popsáno vyprávění řeckého státníka Solóna, který se o Atlantidě dozvěděl "prý" při své cestě do Egypta. Existence tohoto kontinentu nebyla nikdy stoprocentně potvrzena, avšak kdo ví, kde je skrytá pravda o Poseidonově království.

Teorie velkého třesku

Velký třesk (z ang. Big Bang) je vědní kosmologická teorie, která přibližuje ranný vývoj a tvar vesmíru. Hlavní myšlenka spočívá v tom, že obecná teorie relativity může být zkombinovaná s pozorováními galaxií vzdalujících se od sebe, z čehož se dá odvodit stav vesmíru nejen v minulosti, ale i v budoucnosti. A důsledek? Vesmír měl dříve vyšší teplotu
i hustotu, avšak postupem času začalopozorované rozpínání vesmíru, jenž vysvětluje vznik a vývoj vesmíru. Ale teorie zůstává pouze teorií a toto období historievesmíru zase velikým otazníkem.


Chybíš mi

26. prosince 2010 v 21:52 | Rozka |  Písálek

Nikdy jsem si nemyslela,že tě budu potřebovat.Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo,že mi budeš chybět.Ale ano.Potřebuji tě a chybíš mi.Tak proč tu nejsi?!


Simple Plan

19. prosince 2010 v 15:22 | Rozka |  Ve světě melodie
simple plan
Tak tihle maníci mají můj obdiv :)

Fakt života

17. prosince 2010 v 21:14 | Roza
:))

Básničky

12. prosince 2010 v 15:09 | Roza |  Básník beze slov
Měsíc
Uronit jedinou slzu,
nebo propuknout v pláč?
Dát ti zlatou hvězdu,
a nebo od tebe odkráčet zas?
Život s tebou nemám lehký,
avšak jsem tu pro tebe.
Přiznávám,někdy myslím jen na sebe.
Ale miluji tě stále víc,
chci s tebou letět na měsíc.

Sbohem
Zapomněls,že i já city mám?!
Přece jsem říkala:,,Vážný vztah hledám."
Tys však bral to jako vtip,
když ani nejsem tvůj typ.
Ted ale sbohem ti dám,
já už tě prostě ráda nemám.
Promin...

Lidstvo
Navzájem si škodíme.
Proč?To ani nevíme.
Lžeme si do očí
a nikoho to nezaskočí.

Jenom já
Všichni lidé z tebe blázněj,
jenom já mám život prázdnej.
Už nevím,jestli se mám smát,
na tolik věci chci se tě ptát.
Z těchto pocitů už blázním jen,
kéž by to byl jen zlý sen.
Neviděli jsme se už rok
a já přestala počítat slzů tok.
Dumám,jestli tě to vůbec mrzí,
říkals,že jsem tvoje zlato ryzí.
Nyní už ale vím,
že hrál sis s mým vědomím.
Bohužel to tak už je,
nespraví to ani zlé krůpěje.
Jenom já ted vzpomínám,
představuji si jak tě oblímám.
Ublížils mi hrozně moc,
nemám už ani klidnou noc.

Nějaký citáty :)

4. prosince 2010 v 19:49 | Roza |  Mezi řádky aneb poučení z (ne)normálního života
Romain Rolland: Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.

Vasilij Vasiljevič Rozanov: Žij každý den, jako bys právě v něm měl prožít celý svůj život.

John Lennon: Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.

Mark Twain: Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít.

Plútarchos z Chairóneie: Nepotřebuji přítele, který kýve na všechno, co řeknu. Můj stín kýve přesněji.

Nový blog

4. prosince 2010 v 18:50 | roza |  Z mé pusy
Ahoj všichni,
blog jsem se rozhodla založit z mnoha důvodů.Hlavní je asi ten,že si nechci psát jen "do šuplíku" doma,ale ukázat, co jsem schopna stvořit :) Můj sen je stát se spisovatelkou,novinářkou a redaktorkou,prostě se věnovat žurnalistice.
Opravdu doufám,že se mi to povede.Věřím v to. :)
Snad Vás tu něco zaujme,a když ne,tak ne.Každého zajímá něco jiného a já to naprosto chápu :)
Mějte se krásně,pa.
Roza