Jak se cítíš?

21. září 2013 v 22:57 | Rozka |  Písálek

Je pryč.

Jak se cítíš?

 

To něco.

15. února 2013 v 16:59 | Rozka |  Písálek
Vzpomínám.
Na to, jak jsem byla malý prcek a to něco pro mě byla panenka, nové pastelky či pitomé autíčko na ovládání.
Vzpomínám.
Na to, jak jsem byla o trochu větší a z toho něčeho se stalo něco důležitějšího.
Jako si najít pravého kamaráda, mít dobrý prospěch ve škole, najít si koníčky, které by mě bavily a nebo klidně i radost z podařeného upečeného koláče.
Vzpomínám.
Na to, jak jsem postupem času dospívala a nalézala jiné priority.

Plesk.

2. ledna 2013 v 20:28 | Rozka |  Písálek
Ne, psaní si předsevzetí jsem už dávno vzdala.
Proč taky?
Stejně je nikdy nedodržím a taky vím, že co je důležité, stejnak vím a nepotřebuju si to psát
na pomačkaný ubrousek, obyčejný papír nebo hůř do deníku, kde by to na mě za pár let vykouklo.
Opravdu ne.
Přesto mám potřebu napsat první článek v roce 2013.
Začnu asi tím, co většinu z Vás nepřekvapí.
Přežili jsme.
( ne, opravdu nepatřím k té většině lidí, která si myslela, že svět skončí takhle... snadno a rychle )
Dál.. přežila jsem svátky.
( Ach ano, bylo to náročné, ale musím přiznat, že i fajn. Sešla se rodina, poprvé za x let jsem měla kolem sebe všechny a dokonce jsme se ani nepozabíjeli. Tomu říkám úspěch. )
A... mám pocit toho, že jsem rok promrhala. Jako by ani.. nebyl.
Protože moji milí, zjišt'uji, že si skoro nic nepamatuju ( plesk, jasně, že pamatuju, ale nechci si to pamatovat )
Byl to divnej rok. Asi jako každý, který jsem zažila, ale přesto byl tenhle rok fakt divnej.
Ale já sama jsem divná, takže bych to snad měla nechat bez povšimnutí.
Přesto mi něco chybí a já nevím co.
Frustrující.
Jsem unavená, u nosu mám nudli a teploměr mi ukazuje 38.
Asi umřu.
A to se říká, jak na Nový rok, tak po celý rok.
Úžasný.
Mám se na co těšit.
Ale víte co?' Já se opravdu možná trochu těším.
2013.
Páni.

 


Kopu. Pozor!

13. prosince 2012 v 13:12 | Rozka |  Ve světě melodie
Kopu, pozor.
Nevím, co se se mnou stalo,ale to je ted' vedlejší.
Ted Vám chci dát k útěše ( čtěte: k rozburcování opravdu všeho ) pár písniček.
Nebude jich moc, dobře, bude, ale tak co.

Sleeperstar- I was wrong


Je to lepší něchat jít.

12. prosince 2012 v 18:31 | Rozka |  Písálek


Kdybych mohla, snila bych o Tobě.
O Tvým úsměvu, který mě vždycky srazí na kolena.
O Tvým d'olíčku při úsměvu.
O Tvých hebkých, světlých vlasech.
Ale nejvíc o Tvým modrých očích, které jsou pro mě jako hlubiny smutku.
Snila bych o dalších společných chvilkách.
O zcela nové touze Tě políbit.
O tom, abys zaplnil tu prázdnotu ve mně.
A snila bych o tom, jak bych Tě zachránila.
Snila bych o Tobě celým a o všem, co k Tobě patří.
Bohužel nemůžu.
Aspon ne vědomě.
Nemůžu, a neptejte se mě proč.
Nechci to napsat, bylo by to ještě horší.

Prázdnota.

4. prosince 2012 v 20:02 | Rozka |  Básník beze slov

Cítím prázdnotu,
která mě sžírá.
Srdce mi zběsile tluče,
však se rozpadá.

Oči touží po slzách,
ty ale stávkují.
Úsměv hned nadhodím.
Nikdo za mou masku nevidí.

Proč Ty, proč on, proč nikdo?

Jak odříznutá mám být dál?
Když toho tak moc znám?
Nechci se ptát, nechci vědět.
Pravda se rozhodla krutě bolet.

Cítím tu ránu,
měla by bolet.
Netoužím, netoužím, netoužím vědět.
Byl jsi to Ty, byla jsem já.
Už si nemyslím, že náš někdo zná.

Nechci se znát.
Bojím se sebe.
Ztratila jsem všechno.
Bohužel i Tebe.

Zase ty stíny tu mám.
Už je moc dobře znám.
Deprese pomalu blíží se
křivolakou cestou do duše.

A co když nevíme, kdo jsme?

23. listopadu 2012 v 21:51 | Rozka |  Básník beze slov



Váhám.
Nevím, kdo jsem.
Přísahám.
Bloudím za svým snem.

Miluju.
Ale nemám koho.
Sleduju.
Porušil jsi svoje slovo.

Dýchám.
Koukáš po té druhé.
Slýchám.
Tvoje srdce tuhé.

Doufám.
Tvůj smutek mě ničí.
Couvám.
Všechno na mě křičí.

Čekám.
Až se to zas spraví.
Lekám.
Už to bylo žhavý.

Kam dál